Trénink efektivního létání v termice


Získávání pilotních zkušeností, které nám umožní létat rychleji, dále a lépe je dlouhodobý proces. Spoustu informací o počasí, termice můžeme načíst, či nám je mohou předat zkušenější piloti. Velká část vlastností, které z nás dělají dobré piloty, létající dlouhé a rychlé přelety je nepřenosných. Musíme je získat tréninkem a přípravou přímo ve vzduchu.

Při létání řešíme spoustu strategických otázek. Jak najít stoupák, kam dále letět? Často jedna otázka, zdánlivě jednoduchá, může rozhodnout zda budeme v letu pokračovat nebo přistaneme v terénu. I to dělá létání krásným sportem, pokud létáme sami a nekopírujeme pasivně lety ostatních při letu ve skupině, závisí jen na nás a našich rozhodnutích jak bude let vypadat. Úspěch letu máme především ve vlastních rukou.

Někdo má schopnosti rozhodovat a odpovídat na tyto otázky pilotním citem, jiný je zas odůvodňují rozumovým rozhodnutím a logickým myšlením. Názorů je více a myslím, že fungují oba pohledy – ideální je jejich vzájemná souhra, tedy použití citu pro létání a rozumových/logických rozhodnutí.

Pokaždé když vyjíždím na start, přemýšlím jaký asi bude den. Také přemýšlím co nového bych se mohl naučit, okoukat, vyzkoušet. V hlavě mám často myšlenky které mě napadají když přemýšlím o létání a jsem zvědav, zda se v praxi ověří. Když není den zrovna ideální na dlouhé lety a ty vytoužené zkušenosti nepřicházejí, snažím se zlepšit se alespoň místním létáním. 


Proč je efektivní získávání výšky důležité?

Přelet jako takový je složen ze dvou částí:
  • získávání výšky
  • přeskok
Mnoho pilotů si myslí, že letět rychle lze jen na výkoném křídle a ve speedu. To ovšem, není pravda a klíč k rychlosti se nachází jinde. Výkony dnešních kluzáků umožňují dlouhé volné lety již v základních kategoriích a naši rychlost můžeme velmi ovlivnit taktikou letu a ne jen šlapáním speedu na přeskoku. Vzhledem k tomu, že u většiny volných přeletů (s výjimkou hřebenových/svahovacích  letů) trávíme okolo 50% letového času získáváním výšky. Trénink a zvládnutá efektivita ustředění stoupání  je stejně důležitá, jako samotný přímý let. Není tedy důležité, jak moc jsme odvážní špalat speed, či jak "nabroušený" kluzák pilotujeme. Důležité je jak chytře dokážeme létat a odpovídat na taktické otázky letu.

Chceme-li létat daleko (rychle) musíme létat chytře a rychle. Chytrý pilot ví, že efektivní stoupání zvýší jeho průměrnou rychlost, proto mu věnuje maximální pozornost. Nejen to, jakmile budete umět přirozeně a efektivně stoupat, můžeme věnovat více pozornosti taktickým rozhodnutím na trati. Kolikrát jste se při přeletu ptali sami sebe: "Kam teď dál?" a přáli jste si mít na rozhodnutí více času? Rychlý pilot umí včas opustit stoupání a letět dále. Ušetří tak čas, který by jinak strávil ve slabém stoupání. To patří k umění dobrého pilota a je důležitou taktickou dovedností. O těchto faktorech v tomto článku psát nechci a zaměřím se pouze na efektivitu stoupání.


Jak se tedy naučit točit efektivněji, lépe než ostatní?

Protože tak jako vy, chci patřit mezi chytré a rychlé piloty, sepsal jsem si pár tipů jak trénovat a efektivitu stoupání zlešit! Některé vyčtené z plachtařských knížek, jiné od zkušenejších pilotů. Třeba někomu poslouží nejen jako zimní čtení, ale jako náměty na trénink až konečně začne sezóna!

Problém 1 - uchycení po startu

  • Před letem se vždy snažím zmapovat podmínky - vnímám intervaly termických závanů a změny směru větru. Díky tomu můžu lépe určit správný moment pro start a uchycení v termice. Stejně tak je důležité naučit se sledovat projevy proudění v okolí - chvění listů, trávy, prach, fléry, ptáci. (ideální místa na takový trénink jsou kopce jako Raná - tam kde jsou místa, na kterých se trhá termika dobře viditelná ze startu)
  • Pokud je již někdo ve vzduchu, sleduji jak a kde létá, kde "to nosí". Snažím se najít, či ověřit spojitost mezi termickými závany a tím co mi ukazují "chrousti" ve vzduchu.
  • Aktivní přístup naučí víc než pasivní - přestal jsem se bát startovat jako první. Tím, že odstartuji do označeného stoupání mám sice jistotu, ale nezískám zkušenost. Myslím že piloti, kteří dokážou startovat jako první, hledat stoupání, či ověřovat takto svoje myšlenky se učí rychleji než piloti, kteří pasivně kopírují. Stejně tak důležité je naučit se věřit svým myšlenkám a rozhodnutím. (POZOR! mám na mysli situace, kdy si nejste jisti zda se udržíte ve slabých stoupáních, ne situace, kdy pochybujete o tom zda je vůbec bezpečné startovat! Pokud si nejste jisti zda je počasí bezpečné pro let, je vždy lepší nestartovat první!)

Problém 2 - středění stoupání a efektivita


  • Vypněte vario a stoupejte jako ptáci - bez použití přístrojů. A to jak v již ustředěném stoupání, tak i pokud se teprve jádro pokoušíte najít
  • Máte-li stoupák je dobrým tréninkem vyletět z něj, vyklesat 500m (libovolnou část výšky) a opět stoupání co nejrychleji ustředit
  • Fouká-li vítr, je dobrá zkušenost vyletět ze stoupání po větru a opět do něj naletět, to samé proti větru. (vzduch v závětří stoupáku je jiný než na návětrné straně a je dobré se s tím seznámit)
  • Máte-li stoupání pro sebe, zkuste jej přestředit na opačnou stranu kroužení. Jádro se snažte najít vždy na co nejmenší počet kruhů, co nejrychleji
  • V každém okamžiku se snažte být v místě, kde je stoupání nejsilnější - pokud kroužíte s jinými piloty, snažte se je přestoupat, být nahoře první. Vždy tak, aby jste neomezili jejich let. Pokud se Vám to povede je to dobrým signálem k tomu, že točíte právně. Na MČR jsem se naučil:
    • Skupina pilotů, si často navzájem "překáži" a netočí optimální jádro
    • Existují piloti, kteří i v takové skupině dokážou letět šikovněji a tuto skupinu prostoupat!Chtějte být takovým pilotem! 
    • Ve srovnání s piloty, které jsem potkával na kopcích jsem točil dobře, teprve ve stoupání na závodech, kdy se všichni ženou za časem jako honící psi jsem poznal, že netočím dost efektivně! Chcete-li se zlepšit, snažte se vždy dohánět a porovnávat se s těmi nejlepšími a nezaspěte!
  • Často se vypláci stále "čmuchat" a nenechat se ukolébat tím jak stoupák točí jiní piloti!
  • Točíte-li stoupání např 2m/s, hledejte v průběhu točení místo s dalším stoupákem a jakmile stoupání klesne na 1m/s (nebo jinou mez, kterou si předem stanovte) opusťte jej a leťte k novému stoupání (tento trénink vám usnadní včas opouštět zesláblá stoupání při přeletu, tak aby jste nemarnili čas ve vysokém pásmu se slabým stoupáním)
  • Zkuste změnit taktiku jak středíte stoupání - pokuste se například po prvním kruhu, kdy nenaleznete střed stoupání zvětšit výrazně poloměr, či se nechte více snést větrem.

    Problém 3 - nalezení termiky v nízké výšce

    • Opusťte stoupání, vyklesejte do velmi nízké hladiny k odhadovanému "trigger pointu" - odtrhovému místu, nebo místu které signalizuje aktivitu. Pokuste ze opět co nejrychleji dostat do původní výšky. V dalším pokusu vyklesejte ještě níže, nejlépe k ověření jiného odtrhového místa. (Ideální místo na takový trénink je například Černá Hora - má několik odtrhových míst a je celkem těžké v dobrých podmínkách "vyhnít" i velmi nízko)
    • Startujte brzo, kdy jsou ještě podmínky slabé a učte se pracovat s křídlem v jemných, slabých stoupáních. V terénu vám potom takto vypracovaný cit může zachránit přelet i z 50m nad zemí!

    Zdroje:

    • Training for cross-country - Helmut Reichmann
    • Speed to fly theory - Helmut Reichmann
    • SECRETS OF CHAMPIONS - Dennis Pagen 

    Okomentovat