„Hang gliding: spojení lidského intelektu, síly svalů a aerodynamiky letícího stroje“

Sedíme pod křídly a pozorujeme hory. Vítr slabě pulzuje, bez rytmu, signalizuje zatím nevýraznou termiku. Myslím na dvě zalesněná žebra vpravo od startukam poletím po startu a na vypsanou úlohu. Zachycení na novém neznámém terénu v nás vyvolává nejistotu. Vyčkáváme. Část závodního pole odstartovala, ale ze startu na ně není výhled. Točí ve slabých stoupáních, nebo přistáli na rozlehlých lukách pod hřebenem? Nevíme. Gate se nezadržitelně blíží a tak startujeme. Skáčeme do toho. Zapnutím postroje je všechna nervozita pryč. Jen ty, speedbar, tvoje křídla někde v obrovském prostoru mezi horskými velikány a tunami neviditelného vzduchu. Gaggle točí pravou a vír křídel označuje stoupání. Navenek působí celek jako chaotická změť, ale celý letící chumel hledá společně nejsilnější stoupání. Přesnými pohyby řídíme křídla, letíme.


V posledních třech měsících došlo ke dvěma incidentům u sedaček vybavených CLICK-lock (HSi10) na hrudním opruhu. Spony se pol zatížení otevřely během letu. V jednom z případů se to stalo během SAT manévru. V druhém případu bylo důvodem rozpojení pravděpodobně zatížení hmotností pilota, který neseděl v sedačkce ale za nožní popruhy.


Závěry šetření:

Háky kovových jazýčků, podléhají opotřebení kvůli diagonálnímu zatížení. To může vést  ke snížené nostnosti - vzláště při diagonálních zatíženích se pak může karabina otevřít.
Letošní sezónu to český hanggliding team pořádně roztáčí. První výjezd na Lupo Open bohužel pokazilo počasí. Na druhý pokus minulý víkend už to, ale vyšlo. V devíti závodnících z ČR jsme stanuli v padesáti členném poli na startu v Ludeschi, kousek jižně Bodensee.



V příštím pilotu najdete čerstvý článek. Zde je ochutnávka, která Vás snad naláká otevřít papírový časopis a nasát trochu atmosféry, kterou jsme zažili.

"Start do prvního, 132 km dlouhého tasku. Části závodního pole se daří zvednout a vyráží prvním gatem. Směrem do samotného srdce Alp od Bodensee postupem dne proudí údolka. Alpská tepna, která zásobuje hory vzduchovou hmotou. V hlavním údolí, které je široké, nás toto proudění
nijak neohrožuje. V zužujících se, hluboko zařezaných údolích s minimem přistání může být velkým nepřítelem, kterému je lepší se vyhnout. Stoupání jsou neucelená a nenajdeš je tam, kde čekáš. Když letíš v nízké výšce u dna údolí, zvedáš se jen slabým a rozfoukaným stoupáním. Dobrá
taktika je zůstávat vysoko a dotáčet. Být trpělivý. Je ještě brzy a Slunce bude muset
vykonat kus práce, aby fungovaly trigger pointy, jak se v naší hantýrce říká obvyklým
„odtrhovým bodům“, kam údolní proudění nažene ohřátý vzduch."

Výsledky naleznete zde

Pár fotografií: