Sdílíme společné nebe, potkáváme se na pod základnou, při svahování nebo na startu. Ano, řeč je o nás - pilotech, paraglidistech (alias jellyfishes) a naší morálce. Občas se sám sebe ptám, jak dokážeme v těch chumlech nad kopcem přežít. Ale než se vůbec dostaneme do vzduchu, se občas dějí zajímavé věci.
Ty starty...
Kdo z nás kdy nezažil tu situaci, kdy bylo na startu pěkně narváno. Problémy právě často začínají už tady. Jedni blokují druhé taktickým vyčkáváním na "závan", přípravou v místech, kde to není vhodné. Zažil jsem dost situací, kdy piloti překážejí sami sobě. Nechci nás paraglidisty nijak urážet, ale ještě jsem neviděl "lešenáře", který by svůj stroj začal šroubovat na místě startu, tak aby překážel kolegům (vyjma speciálních, extrémně malých startů). Paraglidistů, kteří s klidným srdcem přinesou zamotaný padák na start a začnou jej rozmotávat, či se dokonce teprve připínat do popruhů, jsem viděl nespočet. A to lítám jen něco málo přes dva roky. Přesto si pamatuji, že nás už ve škole učili: "Připrav si to pořádně za rohem a pak jen přijdeš a letíš." Dodržujete tohle pravidlo?