V první části o neviditelných nebezpečích jsem se věnoval hlavně mechanické turbulenci. Jako piloti, plachtaři se nevyhnutelně potkáme s dalším druhem turbulence - s termickou turbulencí.

Termická turbulence

Teplotní rozdíly vzduchu vyvolávají pohyby v atmosféře. Ať plachtařsky využitelné, či nikoliv, tyto pohyby jsou vždy spojeny s projevem turbulence specifického charakteru a intenzity. Objevuje se v přízemní vrstvě atmosféry (boundary layer) , která je ovlivněna termickou aktivitou tzn podle podmínek zhruba do 2000m - 4000m. V úvahách vynecháme bouřkové situace, kde termické pohyby dosahují výšek i k 10 km, předpokládám, že do takových podmínek startovat nebudeme.
Takto si lze představit změny ve směru a rychlosti
 proudění na rozhraní stoupavého proudu. (www.dantecdynamics.com)

16:31

Vzduch je neviditelná tekutina

Proudění vzduchu, pro nás piloty nekonečné téma, které se snažíme poznávat abychom mohli létat nejen daleko ale i bezpečně. Není to, ale tak jednoduché jak by se mohlo zdát. 
Vzduch je tekutina a je ho tak potřeba chápat. Velmi často používáme srovnání s prouděním vody. V tomto ohledu jsou na tom například vodáci, o mnoho lépe než my letci. Proudění vody dokáže člověk vnímat pouhým okem. Na rozdíl od většiny jevů ve vzduchu, které jsou pouhým okem neviditelné.

Paragliding a létání obecně je disciplína, při které je předletová příprava a pochopení meteorologické situace základem pro bezpečné rozhodnutí, zda dnes létat či nelétat. Na internetu máme k dispozici nespočet informací o pohybu vzduchových hmot. Tyto informace je potřeba nejen vybrat, ale také správně vyhodnotit. 

Nebezpečné jevy a jejich vyhodnocení

Hlavním nebezpečím naše létání jsou turbulence (neuspořádaný pohyb) vzniklé ve vzduchové hmotě. Druhotným nebezpečím jsou pak projevy atmosféry - extrémně silné sestupné a vzestupné proudy, silný vítr. I tyto jevy jsou vždy provázeny turbulencí.

Proč je turbulence nebezpečná? 
Turbulence je zvířený proud vzduchových částic pohybujících se chaoticky. Příklad co si každý snadno představí: peřeje v divoké řece - na nás nebo naši loď v tomto proudu by působily síly z různých, neočekávaných směrů. Stejně se chová vzduch, pohybuje-li se rychle mezi překážkami, které jej nutí měnit dráhu. Překážku může tvořit strom, terénní hrana, kopec a nebo celá pohoří.

V turbulenci je základním projevem nestabilita letu. Prudké prosednutí o několik metrů může být velmi nepříjemné například těsně před přistáním. Hlavním nebezpečím pro paragliding jsou možné kolapsy vrchlíku a s nimi spojené náhlé změny směru letu. 

Turbulence není nebezpečná jen pro padákové kluzáky, ale i pro rogala, ULL a jakýkoliv letoun obecně. Jsou známy případy kdy "dospělé" motorové letouny v turbulenci nebyly schopny udržet směr, či udržet letovou výšku - v mnohých z nich došlo ke smrtelným nehodám. Přitom tyto letouny mají oproti padákovému kluzáku o mnoho větší hybnost a odolnost vůči projevům turbulence.

V jednotlivých částech série o neviditelných nebezpečích rozvinu témata k jednotlivým druhům nebezpečí ve vzduchu a pokusím se odpovědět na otázky jak je předvídat - z projevů v přírodě a předpovědních modelů.

Druhy turbulence známe z pilotní školy:
  • Mechanická turbulence
  • Termická
  • Dynamická

Mechanická turbulence

Mechanická turbulence je pro piloty nejlépe předvídatelný druh nebezpečí - je vždy spojena s pevnými viditelnými překážkami. Vzniká ve směru proudu, za mechanickou překážkou. Míra turbulence a nebezpečí je vždy spojená se sílou větru a tvarem překážky. Když se vzduch nehýbe, turbulence nevzniká. Pro paragliding je turbulence vzniklá za překážkami (stromořadí, budovy, malé kopce) riziková zhruba od síly větru 4-5 m/s - tedy na hranici "svahovatelného" větru.  



Turbulentní oblast je závislá na tvaru překážky. Klasická poučka říká, že turbulence dosahuje podle síly větru do vzdálenosti až desetinásobku výšky překážky. Ne vždy známe přesně sílu větru, která navíc může být ovlivněna místními podmínkami a orografií - nedokážu-li jako pilot situaci bezpečně vyhodnotit, vždy volím defenzivní přístup. Vybírám si velké otevřené přistávací plochy a přistávám co nejdále od překážek.

Mechanická turbulence nás v rovinách ohrožuje méně často než při horském létání. Praktické nebezpečí hrozí při startu/přistání.To platí hlavně při záfucích, zvlášť při těch, kdy podmínky neočekávaně zesílí. Je potřeba dávat pozor také při záchraně z nízkých výšek - zaletět si pro závětrnou termiku v silném větru 8+ m/s není rozumné rozhodnutí.

Turbulentní oblast, rotor , komprese - 3 důležité pojmy pro létání na svahu

Každá mechanická překážka ovlivňuje tlakové pole vzduchu a proudění ve svém okolí. Turbulentní oblasti v okolí překážek jsou častým důvodem nehod při svahování v silném větru. V termických podmínkách se často kombinuje mechanická turbulence s termickou. Takové podmínky jsou pak pouze pro zkušené (odvážné) piloty nebo nejsou pro paragliding vhodné vůbec. (mám limit nastaven někde okolo 7-8 m/s pro silné termické podmínky, silnějšímu větru se vyhýbám nebo létám radši na rogale). Na obrázcích níže si můžete prohlédnout vizualizace. I přes nepříliš hrubý tvar terénu není na obrázcích proudění laminární. Z obrázků lze snadno vypozorovat nebezpečné oblasti, kterým se za letu musíme vyhnout.
Turbulentní oblasti při proudění přes nerovnou překážku - pohoří.

Simulace turbulentní zóny (modře)


Při svahování, zvláště za silného větru je důležité nedostat se silným větrem zafouknout do urychlené oblasti proudění. Každá překážka deformuje pohybující se vzduchové pole - takto "stlačený" vzduch je nucený pohybovat se zvýšenou rychlostí. V místě komprese navíc kromě silnějšího větru bývá turbulence. Ne vždy je pak možné a bezpečné použít speed systém a z oblasti vyletět. Pak nezbývá než pokusit se nabrat co největší výšku a letět v režimu minimálního opadání a odletět co nejdále od překážky. 
Je-li svah krátký, jako např Raná, lze z turbulence odletět bokem - ale pozor na sestupné proudění! Nevybírejte si trajektorii letu, abyste nebyli překvapeni nebezpečným přistáním do zástavby. Naopak na uzavřených svazích, kde není úniku se musíme snažit doletět nad turbulentní oblastí co nejdále s co největší výškou, abychom turbulenci přeletěli. Sahá-li turbulence 10 krát za výšku překážky, v silném větru máme velkou šanci, že poletíme i na A křídle v režimu minimálního opadání s klouzáním lepším než 1:10 a zůstaneme nad turbulencí! Nemůžete-li se za žádnou cenu prosadit, spočívá tedy jediná záchrana právě v nabrání maximální možné výšku a letu v režimu minimálního opadání.

 Často se také zapomíná, že kompresní zóna  se vyskytuje nejen nad kopcem, ale také na jeho stranách. To je nutné vzít v úvahu a podle toho využívat svahové proudění tak, abychom se těmto oblastem vyhnuli. Snad pokaždé, když svahujeme na Rané v silných podmínkách skončí někdo s křídlem vedle malé boule, kde je spláchnut až na zem. Naštěstí se tam vyskytuje také sestupné proudění, takže pilot většinou není vtažen do rotorové oblasti v zadní části kopce.
Orografická překážka stlačuje vzduch, který je nucen zrychlit


Turbulence a komprese vzniká také po stranách překážky 

Rotor je paraglidisty často používaný pojem, kterým označujeme turbulentní oblast za kopcem. Neplatí, že turbulence musí být  vždy rotorového charakteru. To je poněkud nepřesný pojem, protože rotorem nazýváme reverzně rotujících vzduchu tvořící "válec", podobně jako na některých jezech na řece. Reverzní proudění takového charakteru vzniká jen na specifické orografii a při určité síle větru. Nejedná se o vzácný jev. V nízkých hladinách jej lze prakticky pozorovat právě změnou proudění. Například v Alpách se nám snadno stane, že v půlce kopce fouká mírně na kopec. Kdybychom ale vyšli až na vrchol, zde by foukal silný vítr z druhé strany. V tom je to nebezpečí a je potřeba vědět, jaký je výškový vítr nebo je nutné si podmínky ověřit výstupem na vrchol!
Rotor vzniká v údolích nebo za prudkým svahem (velikostně v řádu desítek až stovek metrů). Někdy i na návětrné straně kopce, na úpatí velmi prudkého svahu (vysoké útesy atd.). Ve velkém rozsahu potom při vlnové situaci za pohořími, ale to je vícenásobné rotorové proudění v řádech několika km. Vzestupná část velkého rotoru se dá dokonce využít ke stoupání - ne však padákovým kluzákem většinou ani rogalem. Takový jev, aby byl využitelný totiž vzniká pouze při velmi silném větru, kdy již na padáku nelétáme.
Vznik vlny

 Vlnová oblaka - jsou často k vidění na za Krušnými horami na Rané. Ta se nachází zhruba v oblasti okolo třetího vlnového pásma. Vlnové proudění za Krušnými horami vzniká velmi snadno a řady  oblaků vznikají i při větru, ve kterých velmi často létáme na i na padácích. Často lze pozorovat oblouk mraků, táhnoucí se většinou od LKRA směrem na Žatec. Dle síly větru potom řada pracuje - pohybuje se, nebo ji často rozruší termika. Z tohoto pozorování soudím, že vlnové proudění ovlivňuje vzduch i v nižších vrstvách a přispívá nebo naopak potlačuje vznik termiky.

Předvídejte turbulenci

Chcete-li si udělat představu o turbulentních oblastech, tvaru proudění přes překážky, pozorujte tekoucí vodu - například v potoce s kameny. Jakmile člověk pochopí základní mechaniky, stane se pro něj mechanická turbulence lépe předvídatelná. Jedná se o neviditelné nebezpečí, ale odhadnutelné bez složitého studování hladin větru, předpovědních modelů. Přesto všechno dokáže turbulence velmi nepříjemně překvapit - často se do ní totiž dostaneme hlavně nízko nad zemí, kdy není výška na opravu chyby/problému. Pokud se dostaneme do silné turbulence za pohořím, také nemusí být možné z něj utéct.  Nenechte se nachytat!

V dalším pokračování se budu věnovat termické a dynamické turbulenci (střihy větru, výrazný gradient - jak se vyhnout těmto "neviditelným" nebezpečím)

Citace:


18:44
Meteorolog a pilot p. Jacek Kerum pořádá zajímavé přednášky vztažené k meteorologii a obecnému letectví, plachtařině. Četl jsem od něj hodně článků, které mne zaujaly. Musím říct, že mluveným slovem jsem byl osloven ještě hlouběji.
9:33

Evropský šampionát je za námi. Poslední soutěžní den byl nervy drásající. Bouřka v zádech, a navíc cumulonimbus, který se rozlévá ve výšce a vytváří velkou zastíněnou oblast na konci trati. Mnoho pilotů to komplikuje trať a přistávají. Já se na posledních 18km potkávám s Petrem Benešem a spolu se doslova plazíme směrem k cíli ve slaboučkých stoupáních. Naštěstí se nám daří a když nám Compea ukazují okolo 50m v cíli vydáváme se na dokluz. Vychází to jen o chlup, vzduch nás naštěstí na doletu hezky podržel - klasika jak už to tak bývá, driftujeme plusovou nulu a potom po cestě nalétáváme dvě 1,5 metrová stoupání, které už jen delfínujeme. Oba přilétáme zklamaní a pochybujeme o "podiové pozici".
Nálada nebyla moc veselá a nad koncem souteže tak visela trochu hořká příchuť.

Večer se s vypsáním výsledků vše obrací. I přes "nepovedený" poslední den, zjišťujeme, že britský team také neměl štěstí a v bodování nás nepřeskočili! Napětí ze všech padá a ve chvíli, kdy zjišťujeme, že se to povedlo, všem vyrůstá na tváři pořádný úsměv. V neděli na oficiálním ceremoniálu nám tedy na krk věší jubilejní, bronzovou teamovou medaily pro český rogalistický team. První v historii tohoto sportu v ČR vůbec.

 Tato soutěž prakticky uzavírá letošní závodní sezonu a tak na další velké zážitky, musíme čekat do příští. Čeká nás mistrovství světa v Brazílii! Držte palce.

 CLASS 1 - flexi HG
1. Christian Ciech (IT), Icaro 2000 Laminar, 7,567
2. Alex Ploner (IT), Icaro Laminar Z9, 7,537
3. Peter Neuenschwander (CH), Aeros Combat C, 7,420
TEAMS
1. Italy, 22,486
2. Hungary, 20,565
3. Czech Republic, 20,300
TASKS: 85.1km, 120km, 101.6km, 132.7km, 145.7km, 93.2km, 116.2km, 100.2km

 FULL RESULTS

11:39
Je za námi 6 dnů evropského šampionátu a 5 plnohodnotně odlétaných úloh. První polovina tasků se létala v silném větru, druhá polovina v téměř bezoblačné termice. Je zajímavé, jak se charakter termiky ve zdejších podmínkách mění. Fungování zdejšího systému je silně ovlivněno výškou dostupů a vlhkostí vzduchu. Jsou-li dostupy vysoké, rapidně se zvětšují vzdálenosti mezi stoupáními. V kombinaci se zádržnou vrstvou nad údolím, často klouzáme několik kilometrů bez jakékoliv známky proudění, konvergence či klesání. Na konci takových částí trati naopak nacházíme velmi rozsáhlé oblasti stoupání, s několika jádry. Dá se toho využívat, odlétat ze stoupání jakmile zeslábne a delfínovat. Takové oblasti jsou označeny mraky ve tvaru "roztahané vaty".


Ve větrných dnech s nižšími dostupy se dají najít  konvergentní linie. Některé situované kolmo na vítr, a zdá se nám, že se celá planina vlní. V takové linii není neobvyklé letět klouzákem 1:35 několik km. Stačí chvilka nepozornosti, o pár set metrů se odchýlit od správné line a přichází trest v podobě extrémně silných sklesání. Ten pocit když letíš v -7 ms a nejbližší vesnice zoomuje obrovskou rychlostí. Přitahuješ speedbar a zrychluješ na 105 kmh. Pryč. Kamkoliv. A klesání ještě dlouho neustává. Nejlepším řešením v takové situaci, hlavně při letu paralelně s větrem je změna kurzu alespoň o 30°.



Tady v Makedonii se pilot nevzdává v sebemenší výšce!
Další věcí, na které při létání v makedonské flight aréně nezapomeneš jsou nízká zachycení. Když už uletíš extrémnímu klesání, nemůžeš vzápětí zažít nic lepšího než slabý, driftující stoupák v 80 metrech výšky. Dvě zatáčky tě dělí od přistání, už si nalítáváš nad vybrané posekané, sluncem vypálené pole. Pip Pip. Chytáš se bublinky vzduchu a snažíš se v ní udržet alespoň jednu půlku křídla. Nesmíš jí pustit, jinak sedíš. Těch dalších pár vteřin rozhoduje o všem a jedeš špatný pohyb znamená 20 míst v soutěžním pořadí. Nic jiného, než ta malá padesáti metrová kapsa stoupajícího vzduchu v tu chvíli neexistuje. Pip Pip. Trochu to driftuje ale zesiluje. Už nerozeznáváš jednotlivý stébla trávy třesoucí se větrem. Země se vzdaluje. Pip Pip Pip. Pak to sílí na dvojkový stoupání integrovaně ty už víš, že tenhle stoupák ti neuteče a jsi zpátky ve hře! Zvednout se makat za vedoucím gagglem.


Dlouhý task zkouší vytrvalost a odolnost pilotů na maximum
Kromě psychiky bojujeme jako piloti rogal i s fyzickou únavou. Je to sport se vším všudy a vytrvat není jednoduché. V posledním, 150 km dlouhém tasku je znát únava na všech pilotech letících okolo mne. Já od poloviny trati melu z posledního. Je to cítit i z charakteru letu a točení. Stoupáme méně agresivně, přeskoky se letí pomaleji. Není síla a svaly bolí. Na konci trati, se vedoucí gaggle s vidinou cíle opět probouzí. Já reaguji bohužel příliš pozdě a palčivá bolest ramen, rukou a dalších "lítacích svalů" mne dostává cca 200m ve stoupání pod ty nejlepší. Už nemám sílu to dotáhnout a stoupání mizí. Na dokluz to není a tak ještě dotáčím ve slabém stoupání s nevýhodným snosem spolu s Antoanem Bosseliem. Protnutí poslední kružnice. Rozepnout. Povolit VG na aeru. Z posledních sil odtlačit a přistát. Cíl.
Úspěšný poslední task mě raketově posunuje do top 20 na 17. místo. Štěstí.
Vzhledem k bodové těsnosti velmi vrtkavá pozice. Dnes je odpočinkový den a tak sbírám fyzické i psychické síly na další boj. V teamech jsme 4. a od medailové pozice nás dělí rozestup 151 bodu z aktuálních 12524. Doufat nebude stačit, musíme dobře létat.
Aktuální výsledky naleznete zde



12:49
Závodní den druhý a první task. Včerejší první závodní den byl zrušen kvůli nepříznivým podmínkám.

Předpovědi dávají vítr 5-6ms se slábnoucí tendencí. To se ale nevypňuje a fouká poměrně dost, přes 22kmh. Naštěstí je méně vlhkosti a tak je jen málo kumulů (2/8 - 3/8) a termika funguje výborně. Snadno nacházíme stoupání silnější než 2m. Pod mrakem slabší a u země slabší. Optimální pásmo byla asi 1300m-2000m. Uprostřed údolí je spíš bezoblačná termika a dostupy nižší.

Daří se nám všem zvednout a trať i přes trochu zastíněnou první část rychle ubíhala. Na první otočňák cca 2km od něj jsem proletěl stoupání, kvůli snosu od kružnice jej vynechal. Otočil jsem a vrátil se do něj. V domění, že tak ušetřím vzdálenost snosu. Bohužel v zastínění bylo stoupání odspodu velmi slabé a tak jsem na tom byl asi o trochu hůře než zbytek gagglu.

Roviny byly zajímavé, snažil jsem se dohnal hlavní gaggle a dost tlačil na pilu. Překvapilo mě jak velké poloměry tady piloti točí. Někteří stoupají naprosto laxně a nevěnují tomu dostatečnou pozornost. Skoro v každém stoupání se mi podařilo prostoupat 4-5 pilotů a snad i díky tomu jsem trochu dotáhl.


Několikrát během točení jsem se skoro srazil s Matjasem Klemencicem. Pak už jsem si na něj dával větší pozor a snažil jsem se být nad ním.

Na dokluz ze třetího otočňáku jsme se vydávali cca z 2300m. Bylo to okolo 20km. Ta zajímavá část byly poslední 4 km, které byly proti větru a dokluz se tak špatně odhadoval. Já jsem si nechal rezervu 500m podle best glide příletu, ale letěl jsem trochu moc rychle. Ke konci jsem musel zpomalit, protože jsem dostal strach, že nedoletím :)

Kromě svého UNITY s rychlostní sondou létám ještě s novým Compeem. Kupodivu po přepočtení větru se oba přístroje na dokluzu shodly. To se mi často nestává.

Disciplínu podle času vyhrál Míra Čáp (GRATULACE!!!). Do cíle jsme doletěli všichni a tak je v teamu dobrá nálada.

Fotoalbum naleznete zde

20:41
Včera jsme i přes malé organizační problémy s autem úspěšně dorazili. Dnes máme první neoficiální tréninkový den. Foukal silnější V/SV a krátce po odpoledni měla přijít fronta. Což se vyplnilo a tak jsme utrhli ve vzduchu jen pár stoupáku a po hodině a půl přistáli. Deset minut na to přišla hůlava a déšť.


Teď sedíme na pokoji a prší. Po roce jsme opět viděli pár dobrých známých. Setkání na startu a u večeře bylo příjemné. Jochen Zeischka, Balasz Ujehly, Atilla a další měli dnes před startem úsměvy od ucha k uchu.


Těším se na soutěž. Team je zatím v pohodě.
Soutěž poběží live, stejně jako x-pyr, kde jsou 2 české teamy a jeden slovenský. Co z toho plyne? V práci se rozhodně nudit nebudete!

Letu zdar. Petr.

17:58
Mistrovství je za námi. Pro každého z nás vyznívá trochu jinou chutí. Odlétali jsme 5 tasků a vítěz si odvezl 3693 bodů za soutěžních kilometrů 443km. Počasí bylo ve znamení silnějšího výškového větru, turbulence, převývojů a při zastínění vlivem severní složky větru složitého zachycení. 

Někdo nezapomene na turbulentní oblasti, přeskok přes"dýzovou" oblast nebo uzemnění údolkou při cik-cak tasku. I když už na tomto terénu bylo mistrovství po několikáté, snad každý den obsahoval místo kde bylo potřeba zpomalit a trochu taktizovat. 
Na závodění je nejtěžší umět zpomalit ve správnou chvíli a doletět task za každou cenu.
Při závodění, adrenalinu a vidině dobrého umístění je právě toto snad to nejtěžší. Zkrotit v sobě nespoutanou závodní povahu pilota, snížit rychlost na optimálku. Snažit se přeletět zastíněné oblasti i přesto, že vás soupeři podletí. Vydržet tlak a doufat. Při letu ve výšce nebudete nejrychlejší, ale pokud vedoucí skupina nedoletí - vyhrajete task, nebo jej alespoň doletíte.

Výsledky

První tři místa letos vybojovali tito piloti:
  1. Dan Vyhnalík 3693b
  2. Petr Beneš 3517b
  3. Miroslav Čáp 3239
Mě se podařilo vybojovat 4. místo. Kromě nejlepších mne oslovilo létání Vlasty Bartase, který v několika tascích předvedl, že do naší špičky patří. Zůstane-li mu motivace a sportovní duch, určitě jej v závodní reprezentační špici opět uvidíme. A je to dobře! Lukáš Vojáček na startu předváděl velkou sebedůvěru svými starty ve stylu early bird. 

Věřit svým startům a schopnostem

Chvilku jsme i přemýšleli, že snad Lukáš chce být brzo dole na přistání, ale vždy se dokázal vyzvedat i z malých výšek. Snad nejkrásnější sportovní moment celého závodu byl jeho start do naprosto zastíněných podmínek. Jeho let podél svahu několik kilometrů daleko jsme sledovali se zatajeným dechem. 

Mířil na mýtinu, která byla jako jedno z posledních míst nasvícená Slunce. Když tam objevil stoupání, všichni jsme kvapem startovali a pomalu ztracená disciplína se tak nakonec odletěla. Zachycení, aniž by mu stoupání ukázali ostatní piloti je jeho silnou stránkou. Díky Lukáši za tyhle krásný a silný momenty v lítání.

Já bych chtěl také poděkovat, a nejen za sebe, všem zkušeným matadorům vzdušné arény za sdílení zkušeností a cenné rady pro každého, kdo se jen trochu vyptával a zajímal. Všichni jste motivací nejen pro mě ale i pro spoustu dalších pilotů.


Více fotek naleznete zde: (autorem je Karolína L, díky za fotky)
https://goo.gl/photos/XeSszok3DgHihtJV9

Prohlédnout si můžete i celkovou výsledkovou listinu v PDF
17:48
Jsem opět v závodním kolotoči. Greiffenburg, 24  pilotů  z ČR s nabroušenými závěsnými kluzáky na startu. Poprvé dělám člena task komise, ale spíš se učím od ostatních (Dana a Pedra). Vypisujeme v časovém stresu krátkou disciplínu na 76km. Prakticky klasická varianta cikcaku v hlavním údolí. Hlavní je rychlost. Mraky rostou a není moc času, než bude pršet.


Zachycení se daří snad všem, což je super. Hladová smečka tak čeká na startovní výstřel ve 13:30.
Task byl neuvěřitelně rychlý - nejlepší Petr Beneš a Dan Vyhnalík dolétávají po 1:17min s rozestupem pouhé jedné vteřiny! O dnešním malém vítězství Petra Beneše tak rozhodují spíše leading pointy.

Ti co jsou pomalejší kvůli přicházejícímu dešti ze západu disciplínu nedolétávají a přistávají v sílícím větru. Většina na oficiálním přistání a tak se svozem není moc práce. Než složíme aera, začíná pršet. Naštěstí ne moc. Když se rozfoukává slabá hůlava, všichni už jsou na bezpečně na zemi.
předběžná výsledkovka prvního dne

Z dnešního dne mám radost. S horami, vzduchem i aerem jsem cítil krásnou harmonii a radost z rychlého letu. Task byl orpavdu velmi rychlý a většinu přeskoků jsme delfínovali 70-85km/h. Tak intenzivní a rychlé závodění jsem ještě nezažil a každá nejistá otočka ve stoupání slabším než 3,5m byla ztráta času. (udělal jsem jich hodně :) mám se ještě co učit) Trochu mě mrzí, že mě ti nejlepší uletěli a já se moc nenaučil. Takže zítra znovu a lépe - chci lítat jako oni, protože lítají naprosto famózně.

Noví piloti, zvláště Lenka Trojanová dnes předvádí super výkon (více viz xcontest). Je krásný vědět, že díky nim rogalo jen tak nevymře a talentovaní lidé si k tomuto způsobu létání svojí cestu najdou.

Zítra bude nejspíš pršet. Uvidíme. Více info opět po odletěném tasku.

Letu zdar!
20:57
„Hang gliding: spojení lidského intelektu, síly svalů a aerodynamiky letícího stroje“

Sedíme pod křídly a pozorujeme hory. Vítr slabě pulzuje, bez rytmu, signalizuje zatím nevýraznou termiku. Myslím na dvě zalesněná žebra vpravo od startukam poletím po startu a na vypsanou úlohu. Zachycení na novém neznámém terénu v nás vyvolává nejistotu. Vyčkáváme. Část závodního pole odstartovala, ale ze startu na ně není výhled. Točí ve slabých stoupáních, nebo přistáli na rozlehlých lukách pod hřebenem? Nevíme. Gate se nezadržitelně blíží a tak startujeme. Skáčeme do toho. Zapnutím postroje je všechna nervozita pryč. Jen ty, speedbar, tvoje křídla někde v obrovském prostoru mezi horskými velikány a tunami neviditelného vzduchu. Gaggle točí pravou a vír křídel označuje stoupání. Navenek působí celek jako chaotická změť, ale celý letící chumel hledá společně nejsilnější stoupání. Přesnými pohyby řídíme křídla, letíme.

11:59
Copyright © 2015 CloudBase