CloudBase: 3300 m AGL paragliding ve vlně

Je 21.3.2013 ráno. Probouzíme se po krátkém spánku v Semonzu, políž Bassano Del Grappa. Máme za sebou několik hodin jízdy, a tak  všichni v ranním chladu, ale za svitu ostrého horského slunce, protahujeme ztuhlá těla. Jaro se probouzí a na síle jeho paprsků je to znát.

800 m AMSL - na startu

Zatímco jedeme na start, sluncem vyvolané anabatické proudění zápasí se severním větrem, který se neúprosně valí přes hřeben. Větrné rukávy na startu, jakoby se nemohly rozhodnout, jaký směr proudění ukázat. Čekáme spolu s ostatními piloty, dokud odvážně neodstartuje Standa. Zkouší jako první ostrý vzduch. Letí. Úspěšně vytáčí první stoupák dne a mizí směrem na východ. Během chvilky se také po bezproblémovém startu usazuji v sedačce a vario příjemně křičí: "Točíš třímetr!"

Kemp Semonzo

Před startem

Pohled přes Bassano směrem na sever ze 3500 m AMSL.

2400 m AMSL - pod "cukrovou vatou"

Dotáčím základnu a užívám si výšku. Zkoumám sotva viditelnou vatu, ze které by se za jiných podmínek tvořily kumuly. Termika je ale ve většině oblasti bezoblačná. Jen ty nejsilnější stoupáky z úpatí hřebenu vynášejí nahoru zbytky vlhkosti. Na vrcholu hřebenů se bělá sněhová pěřina. Příroda tam nahoře se spíše neochotně probouzí ze zimního spánku. Na vrchol hřebenu se nedá dostat jinak než po svých. Cesta je pod sněhem. Panorama, snad právě díky kontrastu jara a zimy, je naprosto uchvacující a nemůžu se na něj vynadívat.

Ve stoupáku

3000 m - chlad a sílící vítr

Asi po hodině "kochačky" s přístáním na dokluz povoluji otěže a vydávám se na východ. Nechávám se větrem snést dále od linie hřebenu. Letím na optimálce 38 km/h směrem na východ a neklesám. 2600 m. Vario ukazuje +0,8 m/s. Moje dobředná rychlost se jen maličko snižuje,  o něco rychleji klesá teplota teplota. Snažím se překonat chlad. Moc necítím prsty na rukou. Oblékám do nových XXL palčáků ještě záložní rukavice. Nekončící stoupání... 3000, 3100, 3200 metrů!  Můj starý výškový rekord je teď překonáván každou vteřinou o další a další metry!

Teréní profil v řezu sever-jih.
Profil je obdobný jako u míst se známým výskytem vlny.
(zdroj profiler)

Záznam letu. Oblast, kde jsem letěl ve vlně, se nacházela ve východní části od Borsa,
zhruba 3-5 km od úpatí hřebenu
(zdroj PGweb.cz)

3446 m - vlna!?

Jedna kukla chránící obličej před chladem je málo. Rychle navlékám druhou - modlím se, aby mi ve zkřehlých rukou nespadla kamera s helmou. S úlevou vracím ruce zpět do rukavic. Nechal jsem se trochu unést, proto kontroluji přístroje a přidávám speed. Najednou si uvědomuji, že něco nesedí. Celou dobu, jsem si myslel, že letím 15-20 km/h vůči zemi vpřed. Po sešlápnutí speedu rychlost klesá na 5-8 km/h. Jsem unášen severním větrem na jih a couvám vůči zemi. Stále stoupám, moje výška se pomalu blíží 3446 m.  Letím s paraglidem ve vlně! Uvědomuji si jedinečnost celého letu a to obrovské štěstí svézt se (zacouvat) si ve vlně na pg-křídle! Ve výšce 3446m stoupání ustalo. Hodnota variometru se neochotně přesunula na nulu.

Předpověď situace.
S výškou sílící vítr je podmínkou pro vznik vlny.
(zdroj gfs.meteoweb.cz)

Návrat, klesám v turbulencích

Vzhledem k tomu, že jsem unášen silným prouděním od hřebenu, musím situaci rychle řešit. Daří se mi na velkých uších a speedu vyklesat do oblasti s pomalejším prouděním. Ve výšce inverze je  poměrně turbulentní pásmo, které překonávám s nemalou dávkou adrenalinu. O něco níže se situace uklidňuje. Postupuji zpět směrem na západ a v nižší hladině se pod vlnou vracím nad start. Zde se podmínky krutě změnily. Severní vítr zesílil. Prolétám silná stoupání. Létání v turbulentním rotoru, který vzniká za hřebenem není příjemné. Není na co dále čekat, to nejlepší z dnešního letu mám za sebou a přistávám. Ne nadarmo se říká, že závětrné létání v horách s termikou je bezpečné zhruba do 5 m/s. Silný vítr toho dne mě tak vytrestal několika kolapsy křídla v nízké výšce před přistáním. Nakonec byli všichni rádi, že jsou bezpečně na zemi. Problémy při přistání měl nejeden z pilotů.

Orografická stojatá vlna a něco málo o ní

Kdo by nezatoužil po letu ve výšce nad 5000 m? Vlna je mezi plachtaři magický pojem. Jedná se o stojaté vlnění vzduchu vznikající nejčastěji za orografickou překážkou. Stejně tak jako kámen v řece vyvolá změnu proudu, překážka v podobě horského hřebenu ovlivní pohyb vzduchové masy tak, že vzduch osciluje s určitou amplitudou. Díky tomu se vytvářejí oblasti klesání a stoupání. Ke vzniku vlny nejčastěji dochází pokud vítr s výškou sílí a jsou stabilní podmínky (vzduch má tendenci vracet se do původní hladiny a snáze osciluje). Vlnu tedy pro létání nejčastěji využívají plachtaři s kluzáky, kteří se do oblasti stoupání nechají vytáhnout vlečnou. Zde potom využívají oblastí stoupání a dostupují do extrémních výšek, ve kterých pilot nesmí létat bez použití kyslíkových pomůcek. Vlna nemusí být záležitostí jen vysokých hor, krásnou vlnu máme přímo u nás, nad pohořími podél severní hranice.

Nákres vlny (zdroj Mountain_waves)

Mě se za poměrně bezpečných podmínek podařilo nalétnout z termiky do vlny a nastoupat nad denní dostupy. To považuji za velké štěstí a děkuji přírodě za krásný a neobvyklý zážitek. Silný vítr mě za této situace naštěstí odvál jen několik kilometrů od hřebenu směrem k moři, a kromě rotorových oblastí nad rovinou  nehrozilo jiné nebezpečí (například srážka s dalším hřebem,... atd.). Každopádně, vítr byl silnější než  15 m/s a turbulentní vrstva v okolí inverze byla pro let na paraglidingovém křídle velmi nepříjemná.

Nebudu Vám nic namlouvat, měl jsem strach. Přesto jsem za tohle dobrodružství rád. Myslím, že něco podobného se dá potká člověka jen jednou za život.